Page 8 - a
P. 8






jenž byl první státní soustavou našich dávných předků a nabyla časem i
převahu nad ním. takže první místo zaujímal řád kněží, druhé teprve

rodinní vla-dykové. Ze shromáždění kněží a vladyků a z jejich společné
tirády a dohody plynula pak veškerá veřejná ustanovení a zřízení.

Náboženství, jako u všech starověkých národů, tak i u starých Slovanů

zakládalo se na dědičném podání soustavy naučné, bohovedeoké a
pokud ne zobecnělo písmo v národu, je pravděpodobné, že toto naučné

sdělování uchováváno bylo tím ostražitěji několika vynikajícími rody,

čím větší imoc a vliv jim pojišťovalo na poradách národních. Skutečně
také iu starodávných Čechů byl úřad kněžský na některé rody a přední

osoby v národě obrně,zen a jim vyhrazen. (21)
Proto lze pokládati za jisté, že vládnoucí knížata česká měla kromě

moci vladařské i důstojenství nejvyššího kněze. Tak na př. se .nám jeví

Kroková dcera Libuša, jež byla kněžnou a zároveň nejvyšší kněžkou
českého národa. Jak pověst vypravuje, byla na sněmích, odbývaných na

Vyšehradě, oděna v bělostnou řízu a po jejím boku stály bohoslužebné

panny, jež držely v rukou desky pravdodatné a meč křivdu kárající,
majíce před sebou v osudí »pravdozvěstný« plamen a »svatocúdnou«

vodu. Zde ve stínu posvátných stromů odbývala soudy, vzývala bohy a

věštila. (22) Také její sestra Kas, i byla zasvěcenkou, neboť se o ní praví,
že vynikala znalostí přírody a jejích léčivých sil, takže lid ji měl za

čarodějku. Třetí sestra Libušina, Teta, obírala se naukami a obřady

náboženskými, vyučujíc lid, jaké povahy jsou jeho bohové i kterak mají
býti ctěni.

Tímto spojením světské i duchovní mocí v osobě, jež pocházela z
rodu, zasvěceného do věcí náboženských, ovšem stoupala -moc knížete

v očích národa, neboť jevil se mu jako svrchovaný náčelník, jenž, maje

moc přímo od boha, znal nad jiné výtečněji božské zákony a uměl
uhodnouti božskou vůli. (23) Nejvyšší kněz požíval u lidu rozhodně větší

vážnosti než pouze světský jeho panovník. Tomuto nejvyššímiu knězi
bylo



(21) Fr Palacký: Dějiny národu českého.
(22) Srovnej pověsti o Libušině věštbě o budoucí velikosti Prahy, proroctví o Březohorách a i.
(23) Proto šiřitelům křesťanství mezi Slovany šlo především o to, aby získali pro novou víru
slovanské náčelníky, kteří byli zároveň nejvyššími kněžími svých kmenů; podařilo-li se jim to. měli
usnadněnou práci s jejich poddanými.
   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13