Page 5 - a
P. 5






slunce, měsíc a hvězdy; potom její živly, oheň, vítr, zemi a vodu. Z těch
pak vytvořili nižší božstva, podřízená prabohu, jejichž působení

vysvětlovali v různých úkazech přírodních a v lidských pocitech a jimž
stavěli božnice a svatyně. (3) Tak vytvořili obsáhlý kult náboženský, jenž

stal se základem společenského a duchovního života, z něhož vyrůstaly

nejrainnější kulturní snahy národní.
Dávnověcí pohanští kněží (keltští druidé, slovanští žreci a j.) byli první

organisací intelligence, jež vykonávala vliv nejen na osudy, nýbrž i na

vzdělání svého národa. Příslušníci její věnovali se kromě bohoslužby
hlavně zkoumání přírodních i lidských tajů, znali všechny nauky a

vědomosti svého národa a věnovali pozornost i cizím (sousedním)
kultům náboženským; proto obecný lid považoval je za osoby obdařené

nadpřirozenou silou (čarodějníky) nebo neobyčejnými vědomostmi

(vědce). Tito prostředníci (media) mezi světem viditelným a
neviditelným tvořili u všech kmenů a národů první známou

náboženskou a přírodovědeckou společnost, navzájem se podporující a

doplňující. (4)
Nejproslulejší slovanská božnice byla v městě Arkoně na ostrově Ráně

(Rujáně), která byla zasvěcena bohu Svantovitu. (5) V této božnici

umístěna byla socha Svantovitova v nadlidské velikosti, jež měla čtyry
hlavy a čtyry šíje, z nichž dvě vpřed a dvě vzad pohlížeti se zdály. V

pravici držela roh, který kněz obřadů znalý každoročně vínem

naplňoval, z úbytku tekutiny předpovídaje úrodu příštího roku. Levice
podepřena byla obloukem v bok. Tomuto bohu zasvěcen byl bílý kůň,


jejž opatroval sám nejvyšší kněz, který věštil podle jeho pohybů.(6)
Jiná neméně proslulá slovanská božnice a věštírna byla v městě Retře,

které stávalo v nynějším Meklenbursku Střelickérn; tam nalézala se

svatyně boha Radigasta, okázale zbudovaná a obklopená posvátným
hájem. (7)


(3) Náboženství staroslovanské zakládalo se na zasvěcení přírodních sil zosobněných. Věřeno v
jednoho nejvyššího boha; kromě něho vzýváni však také rozliční dobří a zlí duchové. (Palacký:
Dějiny národu českého, vydání z r. 1907, str. 23—24).
(4) Srovnej: A. S. Šmakov: Mezinárodní tajná vláda. Moskva 1912.
(5) Svanto = svatý, vid = videc, tedy slunce, oko vesmíru. Srovnej: Růžička: Slovanské bájesloví,
str. 42.

(6) R. 1168 Valdemar I., král dánský, dobyv Arkony, božnici rozbořil a sochu Svantovitovu zničil.
(7) Pohanský kult udržel se v Meklenbursku až do prvé polovinv 12. století. Srovnej: Masch a
Wogen: Die Kottesdienstl. Alterth. d. Obotriten 74.
   1   2   3   4   5   6   7   8   9   10