Page 4 - a
P. 4






I.



Mám-li mluviti o mysterijních nebo tak zvaných tajných

společnostech dávných Cechů, musím se napřed zmíniti všeobecně o

společném náboženském a kulturním rázu Slovanstva v dobách
nejstarších. Bylof náboženství starých Slovanů zároveň jejich národní

filosofií, obsahujíc a vysvětlujíc naučnou soustavu vynikajících
slovanských myslitelů o vzniku světa, o silách přírodních a o poměru

člověka k vesmíru a života k věčnosti.


Pradávní slovanští předkové měli představu jediné nejvyšší věčné
bytosti, pozůstávající od sebe samé, nejdokonalejší a nejmocnější,

stvořitele a zachovatele světa, působce světla atd., kterou možno

nazvati prabohem. (1) Tomuto prabohu ne-budovali původně žádných
božnic. Jeho svatyní byl Vesmír a on sám byl neviditelný a lidskou myslí

nepostižitelný.

Kult praboha a jeho uctívání daly vznik k vytvoření určitého druhu lidí,

kteří podle svých duchovních schopností výhradně věnovali se

vykonávání náboženských úkonů a kteří tvořili tak skupinu zasvěcenců v
úkony bohoslužebné, uchovávajíce je ústním podáním z pokolení do

pokolení ve svém zasvěceneckém kruhu. Tito zasvěcenci snažili se

později jedinou a nejvyšší mocnost nebo prasílu, která, zjevujíc se v
přírodě, rozličné tvářnosti ze sebe vyvíjela nebo rozličné stránky

působení a poměru k lidem ukazovala, sesmyslniti prostému lidu pro

snadnější pochopení. (2) Nejprve zosobnili znaky její moci,



(1) Indický Parabrama. — Také naše pojmenování boha je odvozeno od staroindického bhagah
(rozdělovač); z toho vznikly avestické bagha, staroperské baha — boah a posléze slovanské
buoh — boh —bůh.
Srovnej: R. Máša: Po stopách starého i nového zákona (1920) str. 213 a 214; také rozbor
boha dle dra. Pertolda.

(2) Srovnej: Frt. Čupr: Náboženství dílo lidské (1881) str. 1, 2 a n.. pak str. 14, 15 a n. Též
Radenhiusenovu Isis, Max Míillera Ursprung der Religion (1880) str. 207 a Helmoldi Chron. Slav.
I.




   1   2   3   4   5   6   7   8   9